Blink 182- BiOgrafie

1. října 2007 v 14:29 | >> PoN <<
Na začátku 90. let minulého století se v USA zrodila nová vlna hudby - melodický punkrock (pop-punk), v našich končinách chybně označovaný za neopunk. Tehdy ještě nikdo netušil, že tento směr hudebně pramenící v punkových rytmech s texty, které jsou bližší současné generaci mladých, bude tolik úspěšný.

zleva: Mark Hoppus, Tom DeLonge, Scott Ranyor

Mark Hoppus a Tom Delonge byli tehdy typičtí teenageři - chodili na střední školu v San Diegu, chodili za holkama, tajně pili alkohol, kouřili a měli rádi muziku. Poté, co vystřídali několik skupin (Mark např. The Attic Children), našli jeden druhého a toto setkání se stalo osudným. Konečně našli svého spojence, měli oba rádi stejnou hudbu, oba měli stejný smysl pro humor a chtěli to stejné - hrát muziku.

Do kapely přibrali ještě mladšího kamaráda Scotta Raynora, který jim udával rytmus na bicích. Psal se rok 1992 a skupina Blink byla na světě. Začínali jako každá opravdová skupina - neexistoval žádný pořad Superstar, žádné hledání talentů, nic takového. Byla jen Tomova garáž a Scottův pokoj, kde kluci zkoušeli a nahráli své první demo Flyswatter.

Prvotním neúspěchem se nenechali odradit a vytrvale se snažili prosadit se hraním po malinkatých klubech v San Diegu a záhy nahráli své druhé demo Buddha (r. 1998 bylo znovu vydáno v reedici na CD). Brzy na to přišlo doplnění názvu o číslovku 182 (její pravý význam nebyl nikdy odhalen, pokud je vůbec nějaký) a r. 1995 první album Cheshire Cat. Ne, že by propadlo, ale o obrovském úspěchu se taky mluvit nedá. Ale přesto, některé písničky z tohoto alba hráli kluci na koncertech ještě hodně dlouho.

Ale Cheshire Cat posloužilo k tomu, aby si Blink-182 všimly vydavatelské firmy a celý kolotoč mohl začít. Následovala smlouva s Cargo Music a MCA Records. Tím přelomovým rokem byl r. 1997, kdy bylo vydáno druhé dlouhohrající album Dude Ranch, které odstartovalo jejich úspěch. Koncem roku 1998 již byli jednou z nejpopulárnějších punkrockových (chcete-li neopunkových) kapel roku, když jejich album získalo platinové ocenění v USA a singl Dammit se stal nejhranější skladbou v několika hlavních rádiích.

Někdy v roce v 1998 se taky odehrála jediná personální změna. Scott Raynor odešel. Nebo byl vyhozen. Nebo obojí. Jak to bylo ve skutečnosti, ví asi jen úzký okruh lidí. Faktem je, že Scott měl problémy s alkoholem, nezvládal slávu, tlak medií a fanoušků. Ale faktem je také to, že nesouhlasil se směřováním Blink-182 - skupina pozvolna ale jistě měnila styl, což se mělo brzy projevit... Kombinace těchto faktorů zřejmě stojí za výměnou za bicími.

Scott odešel, na scéně se objevil Travis Barker. Dá se říci, že do té doby širokému publiku ne přiliš známý bubeník, přišel, zahrál a zvítězil. Hned od začátku bylo zřejmé, že Travis je obrovský talent, který může Blink-182 dostat do těch nejvyšších hudebních pozic. A tak se taky stalo. S příchodem Travise hudba získala nový rozměr, jasnější, plastičtější, prostě a jednoduše, lepší.

zleva: Tom DeLonge, Travis Barker, Mark Hoppus A to už se blížil rok 1999, kdy šílenství okolo Blink-182 vygradovalo albem Enema of the state. Zcela jiné, než ta předchozí - melodičtější, umírněnější, s několika obrovskými hity. Jestliže dříve Blink-182 znala celá Amerika, po vydání Enema of the state je znal celý svět. Jistě k tomu pomohl také producent Jerry Finn, jehož předchozí úspěchy zahrnovali Green Day a Rancid. Do dnešní doby se ho prodalo již přes 7 miliónů kopií. CD bylo dokonce po celý rok na vrcholu Billboard's Top 200. První tři singly z tohoto alba What's my age again?, All the small things a Adam's song převládaly na MTV a střídavě na Rock a Top 40 radiu.

Na letním turné, kde se nahrálo album The Mark, Tom and Travis Show (The Enema Strikes Back!), se prodalo přes 300 tisíc vstupenek. Výše jmenované album obsahovalo 19 živě hraných písniček z kolekce Blink-182, které produkoval Jerry Finn, a také dříve nevydané písničky, zbrusu nový hit Man Overboard a bláznivé obrázky, jaké si fanoušek může přát. Na celém světě se prodalo přes 1,5 miliónu kopií této limitované edice. Na pultech se objevila kniha Tales From beneath your mom, popisující vznik kapely. Autorkou je mladší sestra Marka Hoppuse.

R. 2001 následovalo další řadové album Take off your pants and jacket, které dále pokračovalo ve stylu Enema of the state, a to jak hudebně, tak také celkovou image skupiny - teenagerovská skupina s odpovídajícím humorem (označovaným za záchodový). Na koncertech byli sprostí, vulgární, dělali dětinské kousky, ukazovali se nazí. Základna náctiletých fanoušků tak narůstala.

Do této doby získali mnoho ocenění a účastnili se na mnoha akcích: vyhráli Teen Choice Award, Blockbuster Music Award a objevili se na MTV Awards 2000, kde zahráli All the small things a vyhráli cenu Nejlepší video roku mezi kapelami. V Evropě obdrželi cenu na MTV Europe Award v kategorii Best New Act. Účinkovali na Saturday Night Live a Tonight Show (dvakrát), objevili se ve filmu Prci prci prcičky (American Pie) a zahajovali Billboard Music Awards. Kapela taky zdobila titulní stránky Rolling Stone", Alternative Press (dvakrát), Teen People, Teen a CosmoGirl a několika dalších časopisů. Prostě byli všude a všichni je chtěli a oni byli hvězdami...

R. 2002 byl asi pro kapelu asi nejkritičtější. Po velkolepém turné Take off your pants and jacket si kluci potřebovali od sebe odpočinout, a to také hudebně. Tom se s chutí vrhnul na vedlejší projekt Box Car Racer a když do něj přivzal i Travise, Blink-182 byla v ohrožení. Mark později přiznal, že se cítil odstrčený a že pokračování Blink-182 nebylo jistou záležitostí. Nicméně vše dobře dopadlo, Tom označil Box Car Racer za uzavřený projekt bez budoucnosti. Nicméně později se ukázalo, že Box Car Racer byl jednou z mnoha příčin budoucích problémů Blink-182.

Stejný rok si Travis ještě odskočil zabubnovat do skupiny The Transplants, která vydala eponymní album a vydala se na koncertní turné.

A rok 2002 byl velmi důležitý ještě v jedné věci: Mark a Tom se stali otci. I to se významně podepsalo na dalším směřování skupiny.

zleva: Tom DeLonge, Mark Hoppus, travis Barker Na počátku r. 2003 se Blink-182 uzavřeli do pronajatého domu v San Diegu, kde začali nahrávat další, bezejmenné album. Své nejkontroverznější album, jak se později ukázalo. A jak se většina kritiků shodla, své nejlepší. Zkoušení, psaní textů, nahrávání a bůhví čeho ještě trvalo dlouhých devět měsíců. Pravda, kluci si mezitím různě odskakovali - Travis s The Transplants na turné, společně do Perského zálivu, kde zahráli pro americké vojáky bojující v Iráku, na pár koncertů do Japonska a Velké Británie. Výsledkem bylo zcela odlišné album, než na které byli fanoušci zvyklí. Po celou dobu, kdy fanoušci netrpělivě očekávali nové album, jim kluci vzkazovali jediné: "Zapomeňte na Blink-182, zapomeňte na naše předchozí alba. Toto bude naše první, první opravdové". V rozhovorech dávali jasně najevo, že toto bude první, na kterém se projeví opravdu takoví, jací jsou. Poprvé nejsou nikým a nikam tlačeni... A ta změna je vidět a hlavně slyšet.

Ta změna se dá charekterizovat jedním slovem: vážnější. Blink-182 jsou vážnější. A to nejen na koncertech, které už tolik nestaví na jednoduchém humoru. Při svých vystoupeních v TV se chovají zodpovědněji, vážněji. Co za tuto změnu může? Pravděpodobně fakt, že všichni mají děti (Travis od r. 2003), Box Car Racer, dospívání...

Rok 2004 byl ve znamení koncertování. Vše začalo evropským turné, na které hned navázalo turné po Austrálii. A zde se stala asi "nejzajímavější" věc v tomto roce. Travis si při zvláštní nehodě - když vystupoval z autobusu - vážně poranil kotník. Koncert ten den v Sydney ještě odehrál, ale další bylo nutné zrušit a Travis musel na operaci. Několik následujících měsíců musel nosit ortézu. Dokonce i s tímto hendykepem dokázal Travis výborně hrát na pozdějších koncertech, kde se dopravoval na vozíčku a používal berle.

V červnu se rozjelo velké turné po USA, na kterém Blink-182 hráli společně s No Doubt. V srpnu se vrátili do Japonska a Austrálie, aby odehráli zrušené koncerty. V Austrálii v tu dobu také natočili videoklip Always. Na konci roku se opět vrátili do Evropy, aby zde zakončili tento velký koncertní rok. Na jednom z nich - v Londýně - se na pódiu objevil také Robert Smith, aby zazpíval svoji pasáž v písničce All of this a později také cover Boys don't cry od The Cure. Splnil se tak velký sen všech z Blink-182.

Nicméně v roce 2004 byl zajímavý ještě jednou záležitostí - byl to rok, kdy se v USA volil tamější prezident a Tom byl velmi činný v kampani prezidentského kandidáta Johna Kerryho. Jezdil na mítinky, kde říkal, proč mají lidé volit jeho a ne George Bushe, objevoval se v propagačních filmech. Nakonec to však nepomohlo... Tom se také vrhl na dráhu režiséra - prozatím jen videoklipů. Režíroval videoklip This Photograph Is Proof (I Know You Know) od skupiny Taking Back Sunday.

Rok 2004 byl velmi významným ještě jednou věcí, jejíž význam se ukázal až o pár měsíců později. 16. prosince kapela odehrála svůj (dosud) poslední koncert. Stalo se tak v irském Dublinu.

Na začátku r. 2005 všechny fanoušku vystrašila zpráva na oficiálním webu ohlašující přerušení činnosti skupiny. Objevily se spekulace o konci Blink-182, které o pár dní později Travis v rozhovoru pro rádio KROQ vyvrátil s tím, že se jedná pouze o pauzu. Blink-182 podle něj téměř dva roky horlivě pracovali na novém albu, koncertovali a věnovali se dalším činnostem. Jejich rodiny byly mírně v ústraní. Proto se Blink-182 rozhodli pro pauzu, která bude trvat blíže neurčenou dobu.

Nicméně pozdější události ukázaly, že "pauza" Blink-182 bude mít velmi dlouhého trvání, neznamená-li přímo konec kapely. Spekulace o rozpadu Blink-182 se nepřímo potvrdily v nejrůznějších rozhovorech, ve kterých se členové vzájemně obviňovali z nepochopení, nedostatku porozumění apod. Jen čas tak tedy ukáže, jak dlouhá pauza bude.

Mark s Travisem brzy po "rozpadu" Blink-182 založili novou skupinu Plus 44, ve které s nimi nejprve působila Carol Heller. Ta ale brzy odešla z osobních důvodů. Do kapely naopak přišli kytaristé Shane Gallagher a Craig Fairbaugh. Debutové album vychází na podzim 2006.

Mark se v současné době také věnuje produkci (např. Motion City Soundtrack) a vyrábění podcastů Himynymeismark, které jsou velmi populární. Travis se v roce 2006 rozvedl se Shanou Moakler, se kterou má dvě společné děti. Jeho druhé dítě, dcera Alabama se narodila na Vánoce r. 2005. Vedle hraní v Plus 44 působí také v několika hip-hopových projektech a stará se o chod své firmy Famous Stars & Straps.

Tom po odchodu z Blink-182 vrhnul svoji veškerou energii do nové kapely Angels & Airwaves - ta oslnila velmi ambiciózními cíly, velmi odvážnými (až drze arogantními) prohlášeními. Nicméně možná právě to stojí za ne příliš významným úspěchem celé kapely. DeLonge připravuje také film s názvem "Angels & Airwaves," který má podle jeho slov vysvětlit mj. pozadí rozpadu Blink-182. Také DeLongovi se narodilo druhé dítě - v srpnu 2006 přivítal na světe syna Jonase.

Cesty Hoppuse i DeLonga se rozešly v r. 2006 také v obchodní oblasti - Hoppus prodal své podíly ve firmách Atticus, Macbeth a Loserkids, které společně s DeLongem zakládal. Jestli je toto definitivní tečka za 13 lety Blink-182, teprve uvidíme...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama